„Prosím tě už neplač,“ řekl a snažil se humorně odlehčit situaci. „Jen mne drž v náruči a buď se mnou. Dovol mi tím projít a buď se mnou u toho;“ zněla její prosba. Držet ji v náruči a nic nedělat??! Pro nevědomého muže tohle vůbec neni lehký úkol. Jestli jej vůbec zvládne? Nesnadnost vychází ze zaměření mužů na akci, na řešení, na změnu

Nyní vycházíme z tísíciletého pojetí mužského jednání v akci, v dobývání, v získávání, v síle. Přestože se nám na tomto přístupu a projevu mnohé nemusí líbit, nebyli muži úplně mimo svou podstatu a svou přirozenost. Jen jejich kvalita a esence nebyla používána v souladu s principem fungování mužského a ženského ve své vzájemnosti.

Muž je strážcem prostoru. Pro jasnou představu vám ukáži, jak funguje mužský a ženský princip na příkladu s pomocí užití posvátné geometrie. Představte si, že nakreslíme na zem protínající se kruhy, vesicu piscis a do nich přímé čáry, které vytvoří trojúhelníky a čtverce. Aniž byste teď viděli výsledný obraz, představte si, že pokud nakreslíte, či vystavíte na zemi tyto tvary posvátné geometrie, muž se postaví na místo průniků přímých čar, do rohů, do spojení dvou linií. Sám má tendenci postavit se tak, aby viděl prostor před sebou. Aby vnímal celou situaci a viděl odkud co přichází – vidí směr, cestu, linie. Velmi přirozeně si vezme tento prostor za svůj a začne jej chránit a střežit.

 Je-​li muž ve své síle, stojí na místě klidně a relaxovaně. Je  sice plně připravený do akce, ale ne dříve než ona skutečně přijde. Nevyvolává akci, či spor a to ani svými myšlenkami. Naopak je velmi uvolněný a pohled do prostoru, který pak je přirozeně vyplněn ženou a dětmi jej fascinovuje a on si užívá  této energie a situace. Takový stav je pro něho podporující a i vyživující.

Takto to funguje i v rodině a v domácnosti.  Muž má pozornost na prostoru, ochraňuje a střeží území, přináší domů “hojnost,“ “potravu.“ Muž pozoruje toto své teritorium, pozoruje co se děje okolo něho a uvniř. Je připraven na akci, mělo by mu být vlastní, chtít věci řešit a vyřešit. Je-​li ve své síle, pak chce svou energií konat.

U ženy je to jiné. V ženě se odehrává mnoho věcí naráz. Pocity a logické spoje, intuitivní vhledy a AHA efekty jsou k dispozici současně. Její vnímání není lineární a tedy pro muže těžko pochopitelné. “Jak jsi se z úvahy o tom jakou barvu dáme na stěnu tak rychle dostala ke svačině našich dětí ve školce?”  “Snadno:).” Toto je ženská kvalita a ženská dovednost.

Je-​li žena ukotvená a spojená se Zemí její vnímání je velmi silné a záběr může být velmi široký. Ona uvnitř sebe tomu všemu rozumí, její obrazy jsou jasné a srozumitelné, spoje “logické”. Pokud by to, ale měla přednést svému muži, jemu se může zdát, že toho je až moc, že by mu z toho praskla hlava a může jí nabádat k tomu aby zvolnila. Může mu to připadat jako přehlcený počítač. To nedá vydržet.

Ano, je-​li žena spojena se Zemí a se sebou její vnímání je velmi silné a kvantové. Vnímá, jakoby svá čidla měla rozprostřena všude v prostoru a chytá vše co přichází. Občas je toho moc. To, co je vnímáno, je velké. Vnímá a cítí svou bolest ze svých iluzí, kterými každý na Zemi procházíme. Vidí sebe sama v různých situacích, kde není ještě plně svobodná, uvědomuje svou krásu, volnost i momenty, kde je závislá.

Stejně jako každého jiného ji zasáhne, když uvidí své slabé místo, své závislosti na ostatních, své nezpracované lekce. K tomu může vnímat a cítit bolest matky Země, volání jiných bytostí o pomoc a může se tím cítit unavená a zmatená.

Ne vždy víme co dělat, i když se projev může zdát suveréní.

Žena pro svou úlevu a vyčištění od velkých emocí a bolestí používá své tělo. A mnohdy pláče… pláče … A je-​li v tu chvíli na blízku její muž, nechť otevře svou náruč, svůj prostor, který umí strážit a dovolí jí v něm být.

Ať jí dovolí do prostoru vejít a spočinout.

Ať jí dovolí pobýt tam, jak dlouho ona sama potřebuje. Ať je plně přítomen jejím emocem, ač se s nimi nespojuje. Jsou její. Ona se s tím vypořádá. Ona je na to dost silná, ale v této chvíli potřebuje cítit, že není opuštěná. Ona ví, že to musí zvádnout sama a zvládne – ale muži netuší, jak velkou podporou a pomocí jsou právě v této chvíli. Jak velké to pro ženu je být držena v náruči BEZPEČNĚ. Ne tak, že po mně bude něco chtít. Ať milování, sex či zda se bude pokoušet mne roztýlit.

Pro muže tohle není snadné. Rád by pomohl. Pokud není vědomý a toto nezná, má tendenci něco dělat. Rychle něco udělat. Rychle ji z takové bolesti vytáhnout. Ale on si neuvědomuje, že i pro něho je zde velmi vzácný okamžit, že u toho může být.

Mohl by snadno minout ten moment, kdy je mu ukazována probíhající bolest, kdy je na dotek s ukazovanou zranitelností. Kdy je v kontaktu s největší odvahou lidí – ukázat svou bolest.

Zranitelnost je velká síla.

Tomu, kdo jí umí přiznat sám sobě, dává obrovskou sílu a moudrost. Vše co se nám v životě děje, může přinášet možnosti bolesti a ztráty. Tato skutečnost je tu stále.

Pokud například milujete a dojde ke zklamání, máte možnost se napříště chránit. Po této zkušenosti se můžete rozhodnout nedat své city najevo. Uzavřít své srdce a již lásku neprojevit… tím, ale přestanete žít. Nebo budete napříště milovat stejně… se stejnou hloubkou, velikostí a naplno. Ale s tím rozdílem, že víte, že můžete být zraněni a velmi vás to může bolet. Vaše zranitelnost je obnažena. Dáváte se cele a můžete být i zraněni. Ale odpovězte si sami – co vyžaduje větší odvahu?

Pro muže bývá zprvu těžké být přítomen pocitům a emocím. A to jak u sebe – tak u kohokoli jiného. Často si sám není vědom svých pocitů, či si nimi ještě neví rady.  Mnohokrát jako klučík mohl slyšet: “Nebreč, kluci nebrečí!” Což je pro mne jedna z nejhorších vět, kterou malí chlapci slyší.

Jak daleko je pak držíme od toho aby si uvědomovali své pocity a míru své bolesti. Kdy pak vědí, že mají říci dost, tohle se mi nelíbí, když mají od dětství pocit, že musí všechno vydržet a ten kdo vydrží nejvíc je nejlepší. Opak je pravdou. Ani ženy a tím spíš muži tu nejsme od toho, abychom toho tolik vy_drželi.

Máme tím jen projít. Projít zkušeností. Zjistit jaké to je?  Jaké to je být smutný? Jaké to je, cítit marnost či opuštění?  Chápejte, že je pro muže těžké, držet ženu v náruči, která pláče upřímnou bolestí z hlouby svého srdce, pokud sám jako dítě slyšel, nebreč, kluci nebrečí.

Rodiče ho drželi dál od pláče, zakazovali mu plakat, říkali, že se to nehodí – a teď u toho má být???? Jaké to je držet ženu v náruči, která prožívá hlubokou bolest a nechat jí to zažít A ZŮSTAT U NÍ, ZŮSTAT S NÍ, BÝT U TOHO, i když nemohu nic dělat. Je to větší než já. Ale vybrala si mne, v důvěře plakat v mé náruči.

Síla náruče, která miluje je obrovská, síla objetí, které chrání a nesvazuje je nedocenitelná. V tomto momentu dvou lidí je vše… muž tím říká jsem u tebe, neopustím tě a mohu být blízko, když ti je zle. Neuteču od toho, spolehni se, že ti dovolím tím projít a budu tady. Je-​li v síle, je-​li dospělý toto dokáže.

 A co tím říká žena? Vybrala jsem si v důvěře TEBE.

S láskou, Monika