Mužům. Obnažení ženského nitra.

Nechci nikoho menšího, než kým jsi sám 

Žena vidí v muži jeho potenciál. Miluje ho. Je výjimečný a jedinečný... a ona touží, aby se projevil. Chce to od něho velkou odvahu pro změnu.

"Muži, jsi nádherný ve své síle a jemnosti. Jsi okouzlující svým humorem, jsi ten, který mne rozesměje.

Mohu se sklonit před mužem v úctě. Být před tebou ve strachu. Obojí je možné. Volám tě a tím povolávám sebe - odevzdat se vzá-jemně."

Jsem žena - pláču, křičím, cítím

Zrajeme v čase. Poznání přichází - jen se dívat a vnímat tu proměnu.

Po období falešné síly a snahy se prosadit mužským způsobem, přes pocit marnosti a nejasnosti k POCHOPENÍ... Jsem žena, potřebuji se realizovat jiným způsobem. Potřebuji se projevovat jako žena. Jsem ŽENA. Jsem celistvá, složená z tisíce tónů. Kdysi jsem věřila, že jsem slabá - protože pláču, křičím, protože cítím.

• nejsem slabá... když pláču, 
• nejsem náladová, když se proměňuji, 
• nejsem nestálá, když reaguji na změny,
• nejsem hysterická, když střídám způsoby projevu abys mne viděl… projevuji se tak

Jsem velmi silná, .... ale na tento druh síly se nehledí, tento druh síly není pro mnohé vidět, není viděna JEHO PODSTATA. A tak mne mnohokrát napadlo ukázat sebe způsobem, na který se hledí.... výkon, kontrola, výsledek,  ...ale to mi už nefungovalo. Ne že by to nebylo vidět, ale uvnitř mně mě to přestalo vyživovat a i dávat smysl. Takto už to není možné. 

Přestože tento čas je dávno pryč, velmi dobře to období znám. Znám ho a jsem dnes vděčná za tuto zkušenost změny, za čas strávený hledáním odpovědí na mnohé z otázek...

Byl to můj čas vnitřní práce a cesta vedla různými i slepými uličkami. Vše se mění.

Vstoupit do ženské síly byla cesta. Někdy kostrbatá, ale vždy s poznáním, které přináší uvědomění. Uvědomění o tom,  jaký život žiješ a jaký si přeješ žít. Do jakého obrazu světa přispíváš? 

• CO V TOMTO ŽIVOTĚ UZNÁVÁŠ?
• JAKÉ HODNOTY ŽIJEŠ?
• ČÍM DO NICH PŘISPÍVÁŠ?
• MÁ TAM MÍSTO OSOBNÍ SVOBODA KAŽDÉHO? VČETNĚ TEBE A TVÝCH HRANIC?
• JAK SE UMÍ  ŽENA UKÁZAT MUŽI, UMÍ SE MU ODEVZDAT?
• VIDÍ TO MUŽ? OCEŇUJE A CHÁPE TO? 

Jak miluji muže?

...učím se to. Učíme se vzá-jemně. Krok za krokem. 

Jsem žena a dlouhou dobu jsem skrývala své touhy a také samu sebe před sebou. Dlouhou dobu jsme netušila, s čím vším souvisí ženská proměnlivost, ženské vnímání více věcí najednou a má schopnost dělat několik činností naráz.

Ano cykličnost, menstruace, pohyb luny i v mém těle - to mi bylo známé a přesto... k čemu je ta proměnlivost dobrá, o co víc tu jde...?

Dnes chci chvilku psát o pozornosti, která mužům nebývá milá. Dle mého náhledu dochází k velkým změnám ve vztazích a proces samotný není snadný. Je však velmi cenný a to, co vidím okole sebe, mne naplňuje radostí a hlubokým dojetím krásou vztahů.   

Budu nyní popisovat náhled, jenž je mou zkušeností s prací s lidmi. Nemusí tedy odpovídat tomu, co vidíte okolo sebe. Řekněme, že se ve své praxi setkávám s lidmi a páry, kteří mají zájem na osobním poznání a pracují na tom.           

Ženy mají svého muže ve velké pozornosti. Není to tak, že by bez něho nemohly být. Žena svého muže stále vnímá a pozoruje. V mnohém je jí velkou inspirací a je pro ni radost jej vidět při jeho činnostech či práci. Ale to není jen tento důvod...

Vidím v muži jeho potenciál. Není to idealistická představa rytíře na bílém koni (i když proč ne?), nýbrž zachycení jeho samého v uvolněnosti a plynutí a uvědomování si rozdílu, když tuto kvalitu žije a když ji neprojevuje a popírá.

Na posledním pobytu z úst muže zaznělo: "Obdivuji na ženách, jak myslíte srdcem, jak jste o krok napřed a zasáhnete mne vždy na tom nejslabším místě. Vím, že mne to může posunout, ale přesto mě to v první chvíli spíš sere."

Žena cítí v srdci bolest, když muž její prosby a aktivity, aby se posunul, vnímá jako tlak, kterému se brání. Pro ni to značí odmítnutí, pocit marnosti a bolesti - jako by se dítě rozhodlo přestat růst. Nedává jí to smysl. Růst a proměna a vývoj je jejím vnitřním naplněním. Pečuje o růst, pečuje o život. 

Miluje v muži živost, miluje jeho způsob života - vidí, co on má, jeho sílu, jeho odhodlanost, jeho jasnost…

Chce od muže ochranu, jeho pevnost a stabilitu - ale ne neměnnost a nepohyb. Spíše stabilitu postoje, stabilitu víry a stabilitu důvěry v sebe samého. Pak ho podpoří, vyživuje a raduje se z jeho růstu.

Když muž neroste uvnitř a nezraje, tlačí ho k tomu. Pozvedá a podporuje. Zkouší to mnoha způsoby. Je proměnlivá. Proměňovat se jí jde lehce. Je k tomu připravována přirozenou cykličností svého těla a díky tomu jsou jí vlastní i různé způsoby přístupu. 

Jednou tě podporuje láskyplně a trpělivě, jindy pláče, či přichází s lítostí, anebo zakřičí a vyhrožuje...

Pro muže může být tak nesrozumitelnou, proměnlivou, až hysterickou. "Co pořád má?"

ŽENA POTŘEBUJE BÝT MILOVÁNA!
Jen ji miluj a buď tu pro ni.

Dá jí to smysl. Ty jí tím dáváš smysl, vyživuje tě. Realizuj se..

Bude na muže tlačit. Proč to dělá??

Všimni si, že žena vnímá srdcem. Žena "myslí" srdcem. Používá svou intuici. Je citlivá na tvé slabé místo a to umí trefit, zasáhnout. Pak to bolí. Cítíš to! Když se to stane, všimni si, že to tak je, a nech se tím dotknout a protknout. 

Není to příjemné, je to bolavé! Napadne tě ji odstrčit, odmítnout, odrazit. Poslat ji, ať se sama dá do pořádku. “To ty se jdi spravit!” Odkázat ji, že problém není u tebe. Cítíš tlak, který je dost zřetelný. Nechceš být pod tlakem. Někdy možná zaútočíš, jindy odejdeš. Nelíbí se ti to.

Potkáš se s nejistotou, nevíš, co po tobě chce. Uvnitř tebe se může objevit panika z pocitu, že nevíš. 

Muži se pak často ptají: “Tak mi řekni, co mám udělat?”  

Pro ženu bývá tato věta rozčarováním. Cože, znovu to opakovat? Jak to, že se ptá? To jsem byla nesrozumitelná? Nevyjádřila jsem se dobře, nepochopil mne? O čem bylo to celé období, kdy jsem ho stále atakovala, něco chtěla, ptala se, žádala, plakala? 

To jsou impulsy od ženy, kterými inspiruje svého muže. Když se muž opakovaně zeptá, oč se jedná, pak ženy mají pocit, že nejsou vidět. A nejsme. 

Naše postoje jsou pro muže nesrozumitelné, vytvářejí tlak a on reaguje v opozici, ve vymezení se, a tím je to o oddělení. Projít dovnitř a jít skrz a za, vyložit karty na stůl je to, co proměňuje, co posouvá.

Žena prověřuje muže. Kontroluje jeho nejvyšší kvalitu. Prosím neber to nyní jako permanentní kontrolu - je to prověření, tlak na tvou nejvyšší kvalitu. Té jsi hoden. Tím jsi, tak krásný a velký jsi. Nechci nic menšího, než jsi ty sám. 

Žena se nechce spokojit s neúplností, vidí-li, co neseš. Touží tě zažít v tvé plnosti. Ale Nejde o tvou dokonalost. Ale abys kráčel. Byl na cestě a šel po ní. Šel...

Poznáme, když muž v tom, co dělá, je sám za sebe, anebo tam takto není. Poznáme, když muž jen vykonává pokyn. Není v něm jeho vnitřní oheň. Přály bychom si, aby byl. Aby to bylo jeho rozhodnutí, jeho opravdovost. Je v tom pak obdivuhodný.  

Muži, buď zde sám za sebe. Potřebuješ tu zkušenost, že tu sám za sebe můžeš být. Tu zkušenost, že tě neodsoudím, že tě neponížím, že tě vidím… tebe a můžeš to mít, jak potřebuješ, a řekni mi to: Jak to potřebuješ? Buď jasným. Řekni si o to.

Když se nevyjádříš, obdržíš impuls od ženy. Opakující se impuls se změní v tlak. Ten je i pro ni nepříjemný. Moc dobře si ho je vědoma. Má dojem, že zklamala, že se neumí vyjádřit, že se nedaří to SPOLU. 

Doporučila bych mužům, aby v té chvíli zkusili “udělat” oč jsou žádáni, i když to je vybuzeno ženiným tlakem. Aby následovali ten impuls, což často posune vše velmi snadno. Nenechat to po staru. Překročit obavu z chyby. Prozkoumat to, jak budu přijat. Ne si dopředu plánovat, že stejně přijat nebudu. To jsou staré vzorce matek a učitelek, že musí být po jejich. Chápu. A odtud pramení i mnoho obav, že nechci poslouchat. Tady je skryto velké tajemství a zlatý klíč k uvolnění pro ženu i muže v jejich vzájemnosti.

A kdo za to může... viníka nehledám

Do nekonečna bychom se mohli obviňovat, kdo za co může. Podotýkat, že ženy muže špatně vychovaly, že to byly ony, které je nutí poslouchat a nedovolí jim dospět a dozrát… A pravda to v mnoha ohledech bude. Otázkou je: Jak to pomůže nyní?

Donekonečna můžeme připomínat strach žen z mužů a jejich trestání. Ženskou manipulaci a zneužívání muže svým způsobem. A co tohle? Pomáhá to snad? 

Jak zastavit proudící řeku? Lze to? 

Prostě udělejme to jinak! Nově. Možná já i ty s třesoucíma se nohama. Možná žena i muž s bušícím srdcem. Udělejme to. Teď!

Ověřme si, že budeme přijati, ověřme si, jak budeme přijati… ženy od mužů a muži od žen konkrétním činem. Ochotou ke změně, projevením té ochoty, ochotou o tom mluvit a sdělit si co tím kdo myslel a kam tím mířil, spolu-pracovat, spolu-sdílet. 

Prosím, udělej to teď. Počkat si, až ucítíš sám ochotu se posunout, může trvat velmi dlouho. Snažíme se zůstat v tom neměnném, v tom vyzkoušeném. Nevystoupit z komfortní zóny našich zvyklostí. Vykročit do nekomfortní zóny je opravdu nepříjemné. A tak je přirozené se tomu bránit. Zdržovat. Chápu to a rozumím tomu. Rozumím tomu, že pak to znovu odsuneš a zapomeneš. 

Pokud je teď ten tlak, je i teď přítomna možnost a příležitost. Slovo “příležitost” značí, leží to u tebe a má to být žito a ty při tom. Tak kdo jiný, když ne ty, a kdy jindy, pokud ne teď?

Když je vyloženo na stůl, když muž povolí, odpoví, vyjádří se a je jasným, jsou karty na stole.

To je onen posun. Je s čím hrát. Vlastně jsi byl celou dobu vybízený ke společné hře. K aktivitě, k vlastnímu vkladu. 

Zjistíš, že to, oč jsi byl žádán, je velmi jednoduché. Nehledej v tom komplikace. 

Nebudu dělat,co říkáš, jsem svobodný!

Brání nám strach. Obavy. Staré zkušenosti. Chápu to, ale stojí za to, to zkusit jinak.

Chápu strach, zda odpovíš správně, či vnitřní dialog, zda to je ono. Chápu  obavu, jak nezarmoutit, jak nebýt u smutku. 

Obava, že bys způsobil smutek a bolest tím co řekneš nejasnost a zmatek přitahuje. Způsobí, že nejsi sám sebou. Jsi inspirovaný snahou, aby všem ve tvé přítomnosti bylo hezky. Ale není hezky ve lži. Není hezky tobě.

Někdy máš touhu ukázat něco velkého, ale až to bude hotové. To často proto, že jsme jako děti mnohokrát zažili zastavení od našich rodičů buď těsně před dokončením, anebo někde uprostřed našeho procesu, našeho plánu, anebo hned v úvodu, kdy jsme se pro něco nadchli. Pak se se svými plány skrýváme. Nikdo ti je nemůže překazit. Nemohu ti je vzít, nemohu ho zamítnout. Ale pak tě ani nemohu podpořit.

A co pocit ze ztráty svobody. Pocit, že když uděláš, co je ti říkáno už to není tvé rozhodnutí, že to už není tvá volba. Že onen pokyn ti nedovolí, být tu sám za sebe. 

Pokud tě tvá žena vybízí ke sdílení, chce tvé sdílení, jsi to ty, kdo se má ukázat. Když se neukazuješ, když se skrýváš, o jaké svobodě tu pak mluvíš?  Když tě žena vybízí k tvořivosti, k větší aktivitě, kde je v tom ztráta svobody?

Ženy chtějí po muži, aby měl svůj fokus, své zacílení, svůj plán. Tah na branku.

Na určité úrovni nejde o výsledek, ale především o cestu. Pokud muž kráčí, jsem vedle něho. Pokud se zastaví a já vím, že si potřebuje odpočinout a zůstat zde stát, počkám. Pokud potřebuje povzbudit, jsem tady… Pokud potřebuje pohladit, je tu má dlaň. Podepřít - je tu mé rámě. Potřebuji jej vidět. Stále svého muže láskyplně sleduji. 

Je to má ženská přirozenost. Vezmi si tento dar, přijmi jej, nabízím se jím tobě.

Je to tak bolavé, že právě tento projev ženské přirozenosti je nyní tak nepříjemným. Žena muže stále pozoruje. A svou pozorností ho podporuje. Velmi citlivě. Sleduje jeho stav, potřeby, ale i slabé místo. Podporuje pak muže v čemkoli, co je právě přítomno. 

Potíž nastane, když ona upozorňuje a poukazuje na něco, co není pro partnera zřetelné, nebo nechce, aby to bylo zmíněno právě teď. 

Pak ať se muž vyjádří. Prosím, sděluj nám, co uvnitř teď prožíváš. Potřebujeme vědět, co je muži příjemné a co teď není, kde má své hranice a jak co vnímá. 

Jednou mi to nestačí

A také vím, že se vše mění.

A proto opakované otázky jsou kontrola vývoje, procesu. Muž často odpoví? “Ale to jsem už říkal, proč to potřebuješ slyšet znovu?”

Prověřuji proces, ověřuji nyní.

Pokud muž řekne, že něco udělá, třeba něco opraví a měsíc se nic nestane, je otázkou, co se vlastně děje. Když toto proběhne ve firmě, tak v managerské pozici se o tom bude mluvit jako o chybném vedení, neboť nebyl jasně stanoven cíl, není určený postup a není to termínované. 

V partnerství nechávám muži prostor, aby čas dozrál sám… ALE. 

Ano můžete říci, zase to má své, ale… je tu potíž s tím, že pokud za muže nemluví jasnost projevu, a to je buď čin samotný nebo sdílení procesu, pak žena neví, co se děje. 

Možná to rozmýšlí, možná střádá informace, možná promýšlí okolnosti, možná hledá slova, možná prověřuje sám sebe, možná potřebuje podporu a postrčit, možná zapomněl, možná jej tíží něco docela jiného, možná je líný, možná se mu prostě nechce… ale nic není zřetelné. 

A tak žena čeká. Je ticho. Ale v ní je velký proces. Čeká! Čeká a tím dává svobodu a volnost. Je stále v pozici pozorovatele, podporuje… a čas plyne. Ona je v tom pozorování stále a vyhodnocuje. Vidí, že tady rozhovor nemá plynutí, že mizí, že na to zapomněl… že se odloučil od společné dohody… že ji ignoruje, že tam není, nelze se spolehnout.

Žena neví o mužově procesu uvnitř a on jí svým postojem dává signál. Jaký? 

Pro ni je to velké. Nejsou v tom společně. Domáhá se, vybízí ho, klepe na dveře a ty se neotevírají. Je z toho nejistou. Je zmatená.

Její srdce pak bolí víc a víc. Přichází marnost, bolest a i vztek. Zlobí se na něj. A zlobí se na sebe. 

Zkusí to znovu a znovu. A čím víc ví, že pro něho je to tlak, dostane se i ona do kleští. Jak si s ním promluvit, jak hrát společnou hru, jak to otevřít, když o tom nechce mluvit, jak to udělat, aby neměl pocit tlaku? Jde to vůbec? 

Není kudy kam. Možná to nechat být. Možná si sama odpočinout. Ale cítí se sama. A je sama. A muž to nevidí.

Ona si odpočine a zkusí to znovu. Slovo “zkusí” tu je správně. Zkouší to. Nemá na výběr. Stále ji ten muž moc zajímá. Zná jeho vnitřní potenciál. Je na něj velmi citlivá, a kdykoli jej přirozeně žil, tak to vnímala.

• když jí dal kytku do vlasů, 
• když se usmíval, když vyběhl schody,
• když jí udělal snídani,
• když zajistil pobyt a masáž pro ni,
• když ji v noci přikryl peřinou, 
• když ji držel v náruči a nechal plakat, 
• když řekl ne, já musím, a šel udělat co považoval za důležité, 
• když jí otevře dveře u auta, 
• když ji nenechá nést těžkou tašku,
• když požádal o pomoc, 
• když plakal, když se rozhodl vydat se cestou za sebe a přiznal, že má strach…

…. bude to zkoušet zase, ale vždy startuje z jiného schodu své důvěry a odhodlání. Je více připravená na bolest, na neúspěch… na neochotu.  Je ostražitá. Tím tomu sama nepomáhá. Naopak. Bojí se a strach není dobrý rádce. Tlačí a pak se sama stahuje. Cítí se více a více sama a přestává jí to dávat smysl.

Trvá to. Až jednou vyhasne.

Sama sobě přizná, že neví kudy kam. Sama sobě přizná, že neví, jak jinak by to zkusila a vzdá to. Tolik touží “bojovat” za nás. Síla dojde. Přijde velká únava. Apatie a nezájem.

KUDY KAM?

A tady se příběhy lámou a mění podle toho, kolik nám je let a jaký život žijeme. Zda jsou v partnerství děti a jak velké, zda máme společný majetek …

Mnohé ženy se v partnerství v této chvíli uzavřou se do sebe. Začnou si dělat “svoje”. naplní si život nějak sami a přitom si nevšimnou, že přestaly investovat do společného. Nevšimnou si, že takové rozhodnutí je výsledkem zkušenosti, že spolu nemáme společný cíl a cestu.

Jsme-li ve volném vztahu, v tuto chvíli se nám nejvíce jeví vhodné odejít od sebe. A odejdeme…

Otázkou je, zda skutečně je to místo konce společné cesty, anebo místo, kde končí stará forma a je příležitost pro novou. Přistoupit k vnímání sebe sama nově. Uvidět své obavy a připustit si svou zranitelnost. Ty jsi zranitelný a i já jsem a také tě mohu zranit. Stejně jako ty mne! A bojím se toho.

Možností přístupů je tolik, co lidí. Je mnoho variant podle lidí i situací. 

Pokud je žena vědomá, chápe celý vývoj. Nahlíží na tento stav jako na vývoj a na moment v cestě. I tak to může být moment poslední. Místo rozchodu. 

Pokud umíme vidět okolnosti a souvislosti, pak se do našich příběhů toho vejde mnohem více. Nejsou zde oběti a vinící, ale zúčastnění. Nemá to vítěze a ani toho, kdo je happy, a toho, kdo je v bolesti. Zasaženi bolestí a i radostí jsou všichni. Každý tou svou měrou a svou pozicí. 

Tvá polovina je 100 %.

Muž i žena v partnerství jsou zodpovědni za svou polovinu, která činí pro každého 100 %. 

Ty i já máme máme 100 % odpovědnost za vývoj našeho partnerství.  Já mám svých 100 % odpovědnosti a i ty. Nechám ti ji.

I když jsou v partnerství lidé vědomí a vnímají souvislosti, nezařídí jim to, že by nepociťovali bolest, či smutek nebo obavy z opuštění. 

Uvědomují si to dokonce ve větších souvislostech a umí nahlédnout i na své potřeby, kde je obsažen i strach nebýt sám a sama. Je tam obsažena i ochota být tu pro tebe. 

Je tam uvědomována i potřeba vědět, že jsem ti důležitou ženou (mužem), jedinečnou (jedinečným). 

Žena vidí sebe i v oblasti své “snahy”.  Vidí i onu potřebu něco posouvat a pak i tu marnost, pokud druhý nechce, nebo ještě nemůže. Vidí i svou neochotu ho pustit - tedy odejít. Protože pak následuje ono zklamání:  “…nedokázala jsem to. Nejsem tou ženou, která by mu za to stála!”

Čím více je žena vědomá, tím více vidí, že výsledek není o její nekvalitě. Že to je jen výsledek, bod, místo, kam spolu uměli dojít a kde nyní jsou. 

Že i tohle je jejich vzájemná cesta. A na vzájemné cestě musí dojít k průniku. Pokud tento průnik nenastane, pak není kam přinést své dary a vyzvednout si tvé. Nesdílíme. A pokud nesdílíme, proč věnovat pozornost na nespolečné. Pokud budu věnovat pozornost na moje - je to vyživující.

Odchod. Rozchod.

S vědomou ženou proběhne tvůj rozchod ve smíru. Rozchod v přátelství a laskavosti. Nenech se mýlit, není to pro ni tím jednodušší. Je-li žena zralou, pak se umí rozloučit, aniž by potřebovala tě očernit, aby se zmírnil její pocit nenaplněnosti. Nepotřebuje z tebe udělat lumpa nebo hlupáka. Vidí tě. A miluje dál. Proto už netlačí. Respektuje tebe.

Její bolest zůstane uvnitř. 

Rozhodne se, jak jít dál sama se sebou. 

Nevědomá žena, je-li ve zranění, otočí svou bolest a namíří ji proti muži. To on za to může, tolik jsem toho pro něj udělala. Říkal, to či ono, a teď tohle… 

Osočování může mít mnoho forem, ale žena si neuvědomuje, že jí samotné tohle nepomáhá. Neuvědomuje si, že obviňováním muže si jen zdůvodňuje stav, na kterém nechce mít svou míru přínosu. Chce, aby za to mohlo něco většího, něco hodně velkého, něco, co ona nemohla olivnit. Být nevinná. 

Nevšimne si, že tím, udělá viníka jinde. Nevšimne si, že si tak neumožní přijmout stav. Neumožní složit ruce do klína a sklonit hlavu. Nemůže pak přijmout, že TOHLE je výsledek. Nechce se s ním smířit a bude bojovat.

Osočuje, útočí - ano z bolesti, ale ta je pravděpodobně na obou stranách.

Často směrem k muži posílá informace, sdělení, že jednou bude vděčná, za to, že s takovým člověkem není… Ale že teď ji to bolí… Ano, je to tak. Teď prožívá bolest a ona se časem zmírní. Je v bolesti a zároveň zraňuje. Práve teď zraňuje. Zraňuje muže a zrazuje sebe. Odsouvá se do nenávisti a s tou pak bude žít. S tou si bude hledat další vztah a to není podporující.

O lásku se nebojuje. Ta se žije, dává, je přítomna a oba o ní vědí. 

Znám své poslání a nevlastním tě a nepociťuji ani nutnost být s tebou. Avšak přítomnost nás spolu, nás obou znásobuje a zesiluje a dává vyšší význam životu. Nespokoj se s málem. Zažehni své světlo a nech je vidět. Veď mne, i když svou cestu znám. Spolu. 

Možná ze mne máš někdy strach, ale nemusíš. Neohrožuji tě.

Ohrožují nás oba stará přesvědčení a vzorce. Čas na změnu je tu nyní.

Patříme k sobě, ale ty nejsi mým životem. Přesto spolu jej naplňujeme tak přirozeně a tak hluboce. Dovol nám oběma tu spiritualitu, tu přirozenost žít. Vášnivě, hravě, otevřeně…

Důvěřuji ti. Důvěřuji v tebe. Důvěřuji slovům, která vyslovuješ. Důvěřuji tvé cestě a důvěřuji tvým pocitům. Ukaž se mi. Své srdce ti otevírám se vší citlivostí, jemností a něhou.

Muži, jsi nádherný ve své síle a jemnosti. Jsi okouzlující svým humorem, jsi ten, který mne rozesměje.

Skláním se před mužem v úctě. Jsem před tebou ve strachu. Volám tě a tím povolávám sebe - odevzdat se vzá-jemně.

V důvěře, že je čas ukázat se muži, nechat se vidět a dívat se na něj. 

s láskou Monika

Kde začít:

POZOR

DALŠÍ ČLÁNKY