Přání sama sobě
01. ledna 2020
Milí přátelé - přeji sobě...
Nelze dát nic víc, než sám neseš. Několikrát jsem chtěla napsat novoroční přání, odpovědět na ta, kerá mi přišla a nebylo to možné...
Přemýšlela jsem, co bych popřála. A přišla tato zpráva... Ne druhému a přesto více než jednomu. Sobě přeji a tím všem, sdílením sebe...
Milí přátelé, přeji sobě...
sama si v tomto roce přeji zažívat a pociťovat radost z jednoduchého bytí, naplnění a smysluplnost svého konání.
Přeji sobě zdraví a fyzickou kondici, cítit svou mladistvost a pružnost tak, jak nyní i nadále.
Přeji si dál vnímat svou měkkost a hebkost ve slovech, citech a i ve svých dlaních.
Přeji si znovu cítit pokoru a velikost při doteku poznání, které se odehrává na pobytech a já u toho prozření mohu být.
Přeji sama sobě tanec a pohyb a ponořování se do studené vody pro obživu a sílu přítomnosti.
Přeji si znovu a znovu přecházet přes uhlíky a ohybat lžičky bez pomoci vněších stimulů, jen nastavením své mysli a provádět tudy i vás…
Přeji si hojnost podnětů a vyslyšených výzev, přeji si hojnost přátel a rukou ku pomoci, přeji si hojnost srdcí a jejích cítění.
Přeji si odvahu a neutuchající chuť kráčet, i když nevidím cíl… Přeji si odvahu nevědět.
Přeji si zažívat bolest, je-li nezbytnou částí poznání a přeji si brzký stav, kdy umím po přijetí věcí a stavů poděkovat.
Přeji si znovu prociťovat stav vděčnosti, láskyplnosti a soucítění, neb momentů, které byly v roce předchozím bylo bezpočet.
Přeji si cítit tu chuť do života skrze zvědavost a zvídavost. Objevovat svět a jeho krásy…
Přeji si hojnost financí a materiální podpory, všude tam, kde mi pomáhá budovat a tvořit prostory a prostředí - pro sebe další lidi.
Přeji si vysázet stromy, založit a vybudovat další jezírka. postavit domeček a místo pro meditace… kde je možné společnou láskyplnou péčí přispívat do světa osobní radostí, smyslupností v přímé komunikaci s přírodou, jejími elementy a bytostmi.
Přeji si harmonii času a období, kdy jsem mezi vámi a věnuji se vám a skrze sebe nechám proudit, co je třeba, času kdy jsem ve službě a času oddechu, relaxace, meditace a spočinutí v samotě.
Přeji sama sobě nudit se a zevlovat. Nechat svou mysl integrovat a zvědomit to vše, co se mnou souvisí, co se okolo mne děje.
Přeji si sdílenou radost z poznání jiných lidí a zažívání stavu společného vědomí, pocitu většího celku.
Přeji si být viděna více lidmi, skrze jejich srdce.
Přeji si pociťovat respekt a pokoru.
Přeji sama sobě prožívat ten pocit vděčnosti… zamilovanosti, vášně a smíchu…
Přeji si toto, neb nemohu ti dát nic jiného, než sama žiju… Přeji, co sobě, to tobě…
A nechť to cítím po kterýkoli den v tomto roce.
Monika
Uvidět se, když se vidět necháme.
DALŠÍ ČLÁNKY
Ze života: Za volantem stál příběh a osud, který nepatřil jí
Příběh o tom, jak se za potížemi s řízením může skrývat hlubší příběh, který volá po vyléčení. „Musíte se vyjezdit.“ Tuto větu slýchala opakovaně. Řidičský průkaz měla, po zkouškách přibližně rok řídila a opravdu se snažila. Jenže kdykoliv usedla za volant, její tělo spustilo poplach. Potily se jí ruce, třásly se, cítila silný tlak a nebyla schopná v klidu řídit.
Vidět potenciál druhého není totéž, jako čekat, až se změní 3/3
V předchozích dvou článcích jsem psala o dvou důležitých stavech. O chvíli, kdy nežijeme vztah, ale naději na jeho budoucí podobu. A o chvíli, kdy se trpělivost mění v utrpení a v opouštění sebe. Třetí pohled tento oblouk doplňuje.
Láska není schopnost vydržet všechno 2/3
Láska není schopnost vydržet všechno.
Nejtěžší není ze vztahu odejít, ale... 1/3
NEJTĚŽŠÍ NENÍ ODEJÍT. NEJTĚŽŠÍ JE PŘESTAT ČEKAT. Někdy nezůstáváme ve vztahu proto, že je nám v něm dobře. Zůstáváme, protože stále vidíme, co všechno by mezi námi mohlo být.