R.I.P. sedm let plus

R.I.P. plus sedm let 

Text dopisu, poslaného těm, kteří si stáhli eBook s mojim příběhem
Smrt je branou do života. Vstupte.

 Sdílím s vámi tento dopis, neboť reakce na něj a některé komentáře ukazují zas a znova tu důležitost přijetí všech projevů života... a tím je i ztráta a SMRT.  
Co se dělo v rámci sedmi let a jak se cítím po sedmi letech po odchodu svého manžela...


R.I.P. plus sedm let 

Sedm let po odchodu mého manžela. Muže mých snů - jak to lze napsat tam, kde se potkají bytosti i jejich srdce.

Sedm let po našem rozloučení se ve fyzickém těle a já teprve nyní mohu říci, že se cítím uvolněná. 

Abyste dobře rozuměli tomu výrazu. Je to můj vnitřní pocit povolení a uvolnění. 

Posílám tento text vám, kteří jste četli ebook s naším, příběhem a tak jste se tak stali nedílnou součástí i mého života. 

Milí přátelé, 

s díky a s vděčností dnešního dne s vámi chci sdílet své osobní poznání a hluboké vnitřní pocity. 

Jsem průvodce a terapeut, pro něktreré lidi zosobňuji v jejich fázi vnímání i učitele, díky své pozici lektora v Univerzitě vědomého života AMONIT, ale bez ohledu na pohledy lidí okolo mne, jsem především člověk. 

Člověk se svými možnostmi, omezeními i poznáním. Poznáním na úrovni myšlení a osobní vnitřní zkušenosti a prožitku… a také člověk, který dostal dar setkání se s odchodem milované osoby a osob. Tento životní moment je velkým učitelem. 

Vjem nekonečnosti mi dává možnost použít jinou optiku na smrt. A přesto mne tento pohled neochraňuje před prožíváním ztráty, před smutkem a před bolestí…  S těmito pocity se potkává každý, kdo zažil ztrátu milované bytosti.

Píši o daru smrti! 
 

Ne to není omyl. Po setkání se se smrtí, již nezůstaneme stejní. Je to dar, dar života! Vědomí života, vědomí přítomnosti, vědomí konečnosti…Mnozí z vás vědí, o čem tato slova jsou.

Možná jste si někdo stáhnul eBook ze zvědavosti, možná někdo z motivace a volání vnitřního hlasu, jiní díky Jardovi Duškovi a někteří, protože jste se i vy právě potkali se smrtí…

Ať tak či tak, víte, jak vypadal můj den před sedmi lety. Je to důvěrné a máme to společné. Dovolte mi dnes sdílet mé další vnitřní pocity. 

Jako terapeut a průvodce pro pozůstalé, i ze zkušeností lektora a průvodce konstelacemi mám mnoho zkušeností s naší schopností přijmout odchod, či změnu v našich životech… Prvořadě mám na mysli změnu, spojenou se ztrátou blízké osoby.

V naší společnosti je smrt jako tabu. Ne toliko pro vás - jinak byste si nestáhli mou knihu. Přesto, přátelé, posuňme to ještě dál.  

Setkání se smrtí a odchodem milované osoby je bolavé vždy. Snad  jen u sebvraždy jsou tu ještě silnější pocity vedle bolesti. Pokud se potkáte se sebevraždou, je to ještě kategorie sama o sobě - vy, kterých se to týká víte. Zůstanete tady po smrti blízké osoby sami a není s kým a o čem dál mluvit.

Nechají vás v tom. A jeden z prvních pocitů je, že se zlobíte. Co zlobíte?!  Možná si dokážete přiznat, že máte vztek. Kurva, velký vztek!!! A bolest k tomu. A smutek. A výčitka? Možná ne. Ale otázky. Mnoho otázek. A také mnohé věci, dopisy a zprávy, které patří vám, jsou nyní předmětem doličným u policie…

Někdy to není sebevražda, ale mnohé okolnosti okolo a další ztráty, které udělají pro vás celou skutečnost ještě komplikovanější. Jedná se o situace, kdy sama ztráta blízké osoby je velkou zátěží na jednotlivce a jeho psychiku i praktický dopad na jeho životní realitu.

Po smrti blízkého člověka jsme ve fázi velkého šoku a pokud se v tomto období potkáme s další ztrátou, zpravidla je tím myšleno v prvních 6 měsících, je účinek a vliv obou událostí geometricky zesilující. 

Skutečnost násobné ztráty “jistot” v našich životech následujících bezprostředně po sobě způsobé rozběhnutí procesu nazývaného: “ komplikované truchlení”.

Ano, tolik odborná literatura.  A nyní můj osobní příběh. 
Jak to nazvat? Že jsem měla tu čest potkat se s procesem komplikovaného truchlení? Ano stalo se to. 

Tato znásobená  zkušenost ztráty mne uvrhla na samé dno vnímání sebe sama. Nejsem už manželkou… nejsem už ředitelkou společnosti… nevím jaké místo je v životě… v životě KOHO? Aha v mém životě…. takže mové otázky. V jakém životě hledám své místo. Mé místo!?

I když se lidé potkají s kumulativní ztrátou obzvlásť během 6 měsíců po prvním kontaktu se ztrátou, ještě to neznamená, že se u nich rozběhně kumulované komplikované truchlení. 

Pokud se tak stane, jsme na cestě procesu, který o něco komplikovanější a náročnější.

Máte pocit, že více neunesete - ale ano! Unesete.

A nyní to přišlo. Unesete to. Nikdy vám neni naloženo více, než unesete. A i když to vypadá, že se to nedá zvládnout, je to právě ta míra, které jste hodni. 

Období, kterým procházíme, období truchlení má své fáze… a pokud jimi projdeme, tzn. že nezůstaneme viset v některé z nich, jsme posíleni.

Muži se porovnávají s truchlením jiným způsobem než ženy.  A každý jednotlivec to bude mít ještě své osobité. 

V mém případě mohu vidět proměny, které dnes uchopím pohledem 7 let a 7 čaker.

Má osobní zkušenost - 7 let po ztrátě. 7 let , 7 čaker, 7 pohledů či úrovní vnímání chcete-li.  

První rok


- první čakra, místo v životě, kde je místo v životě - kde jsou mé kořeny, kým jsem a kam patřím? Zůstanu bydlet na stejném místě? Kde je mé místo? Kde je mé místo pracovní. Co si sama počnu? Umím být sama? Nevím - kdo jsem, co jsem . Je v tom vůbec rozdíl? No ano je a obrovský... cesta tohoto zjištění se otevřela...

Druhý rok
 

- druhá čakra, vztahy: kde je místo z hledika vztahů? Jsem stále matka? No ano - ale jak se cítíte v této pozici po ztrátě partnera? Již ne manželka - ale žena. Jak se cítíš jako žena - či muž… Co předměty v bytě? Mohu je vyměnit? Chci je vyměnit? Jak naložit s věcmi. Některé mohu vyhodit, některé ještě ani nemohu vzít do rukou… krok za krokem. Vztahuji se k tomu.

Třetí rok


- třetí čakra: síla, tvá síla, síla tvé pozornosti,  kam upínáš svou pozornost? Díváš se dopředu? Co nového vzniklo? V tobě? Co nového vyrůstlo? Nebo se jen ohlížíš přes rameno? Dokážeš vidět sebe? Ano nově! Samu sebe a za sebe. Více více vnímám sebe v mém pokračujícím životě. Stojící sama. Stát sama je i bolestivé, připomíná to osamění a zároveň to je jediná cesta zkrz proces truchlení, na jejíž konci tu stojím sama za sebe. ta která o nic nepřišla - když přijala vše to, co přišlo samo.

Čtvrtý rok

- čakra srdce: láska, SEBEláska - přijetí sebe a rozdávání ze sebe. Ne sebe! V tom je velký rozdíl.. Co nové v tobě vyrostlo. Co můžeš nabídnout, co přýští z tebe sama.

Pátý rok

- krční čakra: vyjádření sebe o sobě, za sebe a ne proti druhým. Jak o sobě dáš vědět? Co dokážeš vyjádřit a vůči komu a jak za sebe? Jaká je tvá schopnost mluvit, věci pojmenovat a možná si i říci o to, co ti náleží či na čem ti záleží…? Dokážeš svou vnitřní moudrost osobního poznání sdílet? Sdílet a využít kvalit jednotlivých čaker, oněch zkušeností předchozích let? Cestovat? Kráčet svou cestou svým životem? Radovat se?

Šestý rok

- vnitřní vnímání a intuice - vděčnost a pochopení souvislostí. Děkuji že mohu naplňovat svou cestu.

Sedmý rok

- přijetí… vyšší princip a tvá identita sounáležitost s celým procesem… Děkuji, děkuji, děkuji… cítím vdečnost, volnost a jemnost. 

Skrze tuto jemnost se dívám i na muže okolo sebe. 

Už od nich nepotřebuji, aby mi naplnili život, aby se o mne postarali způsobem - starej se.

Ale také se jim nepoložím do náruče, kde bych se rozpustila a ztratila se v nich. 

Stojím tu. Na svých nohou…v pokoře před během událostí v našich životech, v naději, že zahlédnu poselství různých situací a v důvěře, že tam vždy konkrétní význam je, i když ho třeba právě přes bolest, zrovna nevidím. 

Vím, že jej zahlednu, až přijde čas. Až se bolest projeví a bude prožitá, až opadne a odezní… naleje se do mého života to další, to nové…

Emoce a pocity se proměňují během dne mnohokrát. Přicházejí a odcházejí stejně jako myšlenky.  Pohybují se jako oblaka na nebi… Je tedy bláznovstvím, chtít bílé mráčky držet při úsvitu na místě a nebo černé mraky daleko od slunce… Nejde to. Nepovede se ti to. Nesnaž se o to…

Pozoruj je. A zůstávej u toho co právě teď je. Je-li tu černý mrak a stíny a chladno, pak tu právě teď toto je. Nemá smysl, tvářit se, že není. Pak to projev. Projev, že ti je chladno a buď ti někdo podá teplou deku, nebo si ji vezmi sám či sama. 

A také se připrav na to, že i tyto mraky přejdou. Pocity pominou. Mohou pominout.  Mnohdy si je držíme. Bolíme se uvnitř. Svým rozhodnutím! 

Ano někdy si prostě neumíme představit jak nově žít. Život vyžaduje energii. Ale i když máš pocit, že se ti jí nedostává, věz, že ji máš. 

Pravděpodobně ji, ale spotřebuješ jinde. Na odpor vůči životu. Na držení mraku nad hlavou, nad vytvářením dojmu stínu, i když je obloha jasná…

Chápu to. Vidím to u klientů, u studentů a znám to sama od sebe…

Dojít jinam než právě jsi, znamená začít dělat jiné věci a nově.

Je nekomfortní, je to nové… je to nové, nejisté… A také se o tom dá říci - je to živé, je to možné, je jisté, že to nebude stejné, nové poznání, nová zkušenost…. 

Cítíš se aspoň trochu zvědavý a zvědavá jaké to může být?

Může to být krásné, přátelé…

Je to krásné, objímám vás… krok za krokem, tak jak to umíte…

 s láskou Monika

AKTUÁLNĚ

Začátek ročníku SAFÍR, doplnění zbývajících míst

Ročník SAFÍR 2019-2020 Univerzity vědomého života AMONIT je praktická cesta na které se potkáš se silou sebe sama. Jedná se o sebezkušenostní proces, který tě bezpečně provede cestou proměny v autentickou, svobodnou a šťastnou bytost v síle a ve spojení se svým srdcem.

Začít změnu sebe sama


DALŠÍ ČLÁNKY

Duchovní turistika - je libo?

Úryvek z cyklu REZONANCE HOJNOSTI, dává tušit, že cyklus zdaleka není jen o penězích. Naše mysl prahne po nových informacích. Je hladová a ráda sbírá další a další moudra. Abychom se posunuli, pak to není o informacích, ale o zkušenostech.

Úplně úplňkové na mobilu psané

Poslední měsíce nejsou moc jednoduché... ale, které vlastně jsou. Stále se něco děje... Mnozí lidé jsou nemocní. Nemyslím nyní nemoc fyzického těla... ano ta se projevuje jako poslední inštance nemocí ducha. Lidé jsou nemocní v psychické a emocionální rovině.

Místo opalovačky, spálit na uhel

Prázdniny jsou obdobím velkých proměn. Letos to je místo opalovačky, spálit na uhel. Pod tlakem roste diamant. To je požehnaná doba. Ale nemusíš to vnímat, jako pohodový čas u vody. Podívejme se v kontextu.

R.I.P. sedm let plus

R.I.P. sedm let po odchodu milovaného muže se nadechuji nově. Jaké byly ty jednotlivé roky a co lze očekávat v procesu truchlení... Jen se nezastavit!