Vidět potenciál druhého není totéž, jako čekat, až se změní 3/3

V předchozích dvou článcích jsem psala o dvou důležitých stavech.
O chvíli, kdy nežijeme vztah, ale naději na jeho budoucí podobu.
A o chvíli, kdy se trpělivost mění v utrpení a v opouštění sebe.

Třetí pohled tento oblouk doplňuje.

Protože vidět v druhém člověku něco, co on sám ještě neumí plně žít, nemusí být sebeklam a zahledění se do iluze.

Může to být schopnost opravdu ho vidět.

Vidíme jeho citlivost, kterou ještě neumí žít.
Jeho blízkost schovanou za strachem.
Jeho schopnost milovat, která se teprve hledá.

Rozdíl je v tom, z jakého místa uvnitř sebe se díváme.

Kdo prošel vlastními strachy a obranami, může podobný pohyb zahlédnout i v druhém.

Člověk zvýší hlas. Křičí. A my nemusíme vidět jen křik.

Můžeme vidět jeho zatím neobratné „dost“. Hranici, kterou ještě neumí vyslovit klidně. Sílu, ve které ještě neumí stát bez boje.

A místo okamžitého hodnocení  a rozhořčení nad jeho chováním, se v nás objeví otázky:
"Co se právě děje?"
"Co tento člověk chrání?"
"Co ještě neumí vyjádřit jinak?"

To je empatie. Schopnost vidět člověka a jeho potřebu i za způsobem jeho chování.

A právě tady se objevuje rozdíl mezi předchhozí iluzí a zamilovaností do potenciálu a důvěrou v pohyb v člověku.

VIDÍM TVŮJ POTENCIÁL. ALE NEŽIJI Z NĚJ.

Mohu vidět, kým se člověk může stát., ale nepotřebuji, aby se tím člověkem stal, abych mohl/a být v pořádku. Nečekám, že budu ve vztahu naplněnáúý ažse druhý podle mým ředstav změní. O své pocity se postarám sama/sám.

Mohu vidět jeho možnosti. Mohu pojmenovat chvíle, kdy se jim přibližujemnou viděnému potenciálu.
Mohu mu dát důvěru. A já mu ji dávám.

Mohu se radovat z jeho sebereflexe, z odvahy podívat se na sebe jinak, z okamžiku, kdy opustí starou reakci a objeví novou možnost.

Ale jeho cesta zůstává jeho.

A já žiji s člověkem, kterým je dnes.

To je pro mě podstatné rozlišení:

Vidím jeho potenciál.
Ale nemiluji svůj sen o něm.

"Zralá láska může vidět člověka dál, než kam právě došel, aniž by požadovala, aby tam došel."

A proto se znovu můžeme zeptat:

"Kdyby se už nic nezměnilo — chtěla bych tento vztah žít právě takto?"

Možná přijde ne.

Vidím tě. Rozumím ti. Vážím si tvé cesty. Ale tato podoba vztahu není životem, který chci.

A možná přijde ano.

Protože už dnes je v tomto vztahu dost blízkosti, pravdivosti, respektu a živosti. Nemusím čekat, až budeš někým jiným.

A tady se uzavírá oblouk těchto tří textů:

V prvním můžeme vidět budoucnost a ztrácet přítomnost.

Ve druhém můžeme vidět druhého a ztrácet sebe.

A ve třetím můžeme dojít k místu, kde vidíme druhého, vidíme sebe a neztrácíme přítomnost.

Nezaměňovat možnost za skutečnost.
Neopouštět sebe ve jménu lásky.
A přitom neztratit schopnost hluboce vidět druhého člověka.

Vidět, kam může růst.

A zároveň opravdu žít s tím, kým je právě teď.

s láskou Monika

AKTUÁLNĚ

Začít změnu sebe sama

DALŠÍ ČLÁNKY