Ze života: Za volantem stál příběh a osud, který nepatřil jí

Příběh o tom, jak se za potížemi s řízením může skrývat hlubší příběh , který volá o pozornost a vyléčení.

„Musíte se vyjezdit.“

Tuto větu slýchala opakovaně. Řidičský průkaz měla, po zkouškách přibližně rok řídila a opravdu se snažila. Jenže kdykoliv usedla za volant, její tělo spustilo poplach. Potily se jí ruce, třásla se, cítila silný tlak a nebyla schopná v klidu řídit.

Čas nepomáhal. Další zkušenosti nepomáhaly. Po roce stejně náročných pokusů přestala za volant usedat.

V dalších letech vyhledala několik terapeutů a prosila o pomoc. Její přání bylo jednoduché a přitom velké: získat svobodu pohybu, samostatnost a možnost rozhodovat se, kam pojede. Přesto se její vztah k řízení neměnil.

Když přišla ke mně, její zakázka byla jasná: pomoz mi at' mohu řídit.

Tělo někdy ví dříve než mysl

V podobné situaci bývá snadné říci, že člověk potřebuje více tréninku, odvahy nebo disciplíny. Někdy je to tak. Někdy však potíž vůbec nesouvisí s tím co vidíme, s technikou řízení a čas nic neopraví.

Nervový systém může reagovat na ohrožení, které vědomě neumíme pojmenovat. Rozum ví, že sedíme v bezpečném autě a máme potřebné dovednosti. Tělo ale přesto říká: „Nejezdi.“ 

V našem rozhovoru se poměrně rychle ukázalo silné slovo: překážím.

Klientka při představě řízení necítila jen obavu, že něco nezvládne. Měla pocit, že překáží všem – lidem, autům, která jedou za ní, těm v protisměru i komukoli, kdo se na silnici pohybuje. Jako by její samotná přítomnost na cestě byla problém.

Pod takovým tlakem se nedá řídit svobodně. Tělo se snaží ochránit člověka tím, že ho zastavuje. Tělo kříčí a mou prací je zjistit oč se jedná, co potřebuje, co se tu chce.

Příběh, který se otevřel

V terapeutické práci se ukázal příběh mladé ženy. Ocitla se ve velmi silné emoční situaci mezi svým otcem a partnerem. Toužila po lásce otce, ale prožívala, jako by pro něj byla obtížná a překážející. Jeho postoj si vykládala jako odmítnutí: „Nepřekážej.“

Zároveň od partnera nevědomě žádala, aby ji chránil před otcem a dal jí bezpečí, přijetí a uznání, po kterých toužila ve vztahu s otcem. Partner tak cítil tlak a požadavek, který nedokázal naplnit. Přestože žádný z nich nechtěl druhému ublížit, jejich vztah byl zatížený tím, co mu ve skutečnosti nepříslušelo.

V silných emocích pak mladá žena vyjela autem ze silnice a narazila do skály v serpentinách. Při nehodě zemřela.

Jazykem konstelační systemiky se ukázalo, že si pro dokončení pohybu, který v jejím osudu zůstal přerušený, vybrala právě mou klientku. Ne proto, aby ji zatížila, ale aby skrze ni mohl být její příběh spatřen, uznán a doveden k řešení.

Její duše se spojila s živým člověkem, jehož vlastní životní situace umožnila toto setkání. Klientka pak přišla za mnou, abych mohla skrze systémové otázky souvislosti dohledat, přečíst a nabídnout cestu, která přináší úlevu všem zúčastněným.

Uznání osudu a návrat na své místo

V procesu mohla mladá žena vyslovit svou bolest, obavy i lásku k otci. Mohlo se ukázat, že jeho odmítnutí nebylo takové, jak ho vnímala. Mohla také uvidět, že na partnera vložila břemeno, které mu nenáleželo.

Partner už nemusel nést tlak, že musí naplnit něco, co žádným způsobem nemohl splnit. Otec mohl zůstat otcem. Partner mohl zůstat partnerem. A dívka mohla být dcerou a ženou, která nemusí bojovat o své místo a o lásku.

Součástí tohoto procesu bylo také její rozloučení a odvedení do světla. Byl to hluboce tichý okamžik, ve kterém mohl být uznán její osud, uvolněna bolest a navrácen klid všem, kdo byli s jejím příběhem spojeni.

Nešlo o hledání viníka. Nešlo o to, kdo něco udělal špatně. Šlo o možnost rozpoznat silné nedorozumění, které mezi lidmi vzniklo, a navrátit každému jeho přirozené místo.

V takovém narovnání se objevila úleva, láska, porozumění i odpuštění. Ne jako povinnost, ale jako přirozený důsledek toho, že nikdo nebyl tlačen do role, která mu nepřísluší. 

Celý pohyb byl dokončený.

Návrat ke svobodě

Po této konstelační práci se mé klientce okamžitě ulevilo. A s touto úlevou se proměnil i její vztah k řízení.

Nešlo o to, že by se měla více snažit nebo sama sebe přesvědčovat, že to zvládne. Její nervový systém dostal jinou zprávu: nemusíš překážet, nemusíš se bát, můžeš jet svou cestou.

Tento příběh mi znovu připomněl, že některé potíže nejsou známkou slabosti, lenosti ani neschopnosti. Někdy se za nimi skrývá hlubší zkušenost, vztahová zátěž nebo neviditelná loajalita, kterou jsme dosud neuměli pojmenovat.

Pokud se opakovaně snažíte překonat strach, napětí nebo vnitřní blok a vůle ani praxe nepomáhají, možná není potřeba na sebe více tlačit. Možná je potřeba se zastavit a s respektem se podívat, co se vaše tělo snaží chránit.

Každý příběh je jedinečný. A někdy už samotné nalezení správné souvislosti otevře cestu k velké úlevě, klidu a svobodě.

Text popisuje zkušenost z konstelační práce, která pracuje se vztahovou, symbolickou i duchovní rovinou člověka.

s láskou Monika, průvodce a konstelatérka

AKTUÁLNĚ

Začít změnu sebe sama

DALŠÍ ČLÁNKY