Vztah jako cesta vědomí

Dokud žijeme sami, můžeme si o sobě ledacos myslet.

Že jsme trpěliví. Že umíme milovat. Že jsme svobodní. Že jsme vědomí.

Pak vstoupí do našeho života druhý člověk.

Znáte mne, dívám se na život z jiné perspektivy než je bežná denní operativa. A když se dívám na vztahy, nemyslím si, že jejich největším úkolem je udělat nás šťastnými.

Myslím, že jejich největším darem je ukázat nám nás samotné.

Dokud žijeme sami, můžeme si o sobě ledacos myslet a i tomu věřit. Že jsme trpěliví. Že umíme milovat. Že jsme svobodní. Že jsme vědomí. Že jsme tolertní a laskaví...

Pak vstoupí do našeho života druhý člověk.

A najednou se objeví strach, nejistota, potřeba kontroly, očekávání, bolest, žárlivost nebo naopak touha utéct.

A pozor, není to proto, že by nám je partner způsobil. Ale proto, že je svým bytím osvítil.

Právě proto považuji vztah za nejintenzivnější zrcadlový prostor lidského života.

Není snadné se do něj dívat. Mnohem jednodušší je ukázat prstem na druhého. Říct: „Kvůli tobě se cítím takhle.“ Jenže v okamžiku, kdy jeden prst míří ven, další tři míří zpět k nám.

Ne jako obvinění. Jako pozvání uvidět a prozkoumat?

• Co se ve mně právě probudilo?
• Čeho se bojím?
• Jaký starý příběh se znovu ozval?
• Co je moje a co skutečně patří druhému?

Tady je na místě aby se objevila radikální upřímnost. Ne upřímnost k partnerovi. Ta přijde až potom. Nejdříve upřímnost k sobě.

První je ochota přestat utíkat před vlastními pocity.

Nepotřebovat z nich obvinit druhého. Není třeba se snažit své pocity umlčet ani  je vysvětlovat. Jde jen o to, je nechat a pozorovat je, jen je unést, když tu jsou. Podívat se na ně, přijmout jejich existenci  a převzít za ně odpovědnost. (To neznamená, že máme zůstávat tam, kde se nerespektují naše hranice nebo kde vztah přestává být bezpečný.)

To znamená, že svůj vnitřní svět přestáváme svěřovat do rukou druhého člověka.

Když se takto setkají dva lidé, kteří jsou ochotni se dívat nejen jeden na druhého, ale především každý do sebe, vzniká něco mimořádného.

Nevzniká dokonalý vztah., nýbrž  živý vztah.

Vztah, ve kterém se chyba nemusí skrývat, protože se může stát místem poznání. Kde zranitelnost není slabostí, ale odvahou. Kde růst není vedlejším produktem partnerství, ale jeho přirozenou součástí.

Taková spojení jsou vzácná. A nejsou bez bolesti.

Taková spojení jsou vzácná neboť oba lidé znovu a znovu volí pravdu místo ega.

Oba partneři opakovaně  volí odpovědnost za vlastní pocity místo obviňování. druhého. Volí zvědavost jak to má ten druhý místo obrany svého názoru.

Je to krásná cesta. A také náročná práce. Práce, která nikdy nekončí, cesta udolím osobního poznání. Děkuji ti. 

s láskou Monika Hasalová

konstelářka a průvodkyně

AKTUÁLNĚ

Začít změnu sebe sama

DALŠÍ ČLÁNKY